Dresslayers

Autor: Eva Paterová

Rok vzniku: 2020

Vysoké učení technické v Brně
Fakulta výtvarných umění
Ateliér produktového designu
Stupeň: Bakalářský
Ročník: 3

Těla žen evropské společnosti jsou v závislosti na historickém a dobově ideologickém kontextu vždy nějakým způsobem obalována vrstveným materiálem. Tyto vrstvy a tento materiál jsou nositelem politiky a ideologie těla. Ať už se má jednat o posedlost cudností a panenstvím viktoriánské módy nebo explicitnější sexuální objektivizaci žen v rapových videoklipech, specifické typy ženského těla jsou oslavně akcentovány - útlý pas zvýrazňující bujné poprsí a širokou pánev... Existují psychologická vysvětlení, která se snaží takovou preferenci popsat jako přirozenou, ale všechny tyto artikulace pouze vysvětlují, proč ženy těchto tvarů muže přitahují. Takové snahy pouze potvrzují hluboce zakořeněnou nadvládu mužské sexuality nad ženským tělem. Mužská sexuální fantazie a virtuální těla, která vytváří, jsou pro reálná ženská těla normativním rastrem. Tato normativita je často reprodukovaná stejně tak mezi muži, jako mezi ženami samotnými. Např. shapewear, který je dnes běžné nosit, není ničím jiným než méně invazivním korzetem. Šaty, které jsem vytvořila z vrstev poloprůhledné syntetické látky pomocí laseru, vyprávějí příběh těla zahalovaného do obalů. Samotné, originální, jedinečné tělo je rozmazáno rastrem tak silně, až nelze rozeznat, kde některá jeho část začíná, a kde končí. V tomto stavu prosvítá skrz další vrstvy a další rastry a průřezy, pomalu přetvářející jeho siluetu v něco více se podobající virtuálnímu tělu vytvořenému (navrženému) něčí sexuální fantazií. Snažím se zdůraznit, do kolika vrstev a rastrů se musí ženské tělo zahalovat, aby bylo ženským, zdravým a přitažlivým. Návrhy těchto vrstev - módní design - nebývají ničím jiným než reprodukcí designu virtuálního těla navrženého mužskou fantazií. Podobně jako se psychologická vysvětlení této normativity pokouší schovat za vágní "přirozenost", schovává se móda za ještě vágnější "estetičnost". Šaty jsem nenavrhla tak, aby byly esteticky krásné, nýbrž tak, aby neukazovaly více než koncept vrstvení (šev na ramenech rubem vzhůru), rastru (pixelace děrovanou síťkou), a virtuálního těla (jednotlivé průřezy tvořící dohromady "ideální" křivky ženského těla).