Olomouc - Hejčín

Autor: Karin Krettková
Spoluautor: Karin Krettková, Tereza Pavlíčková, Marek Nečesal, Tomáš Müller, Matteo Marchese

Rok vzniku: 2020

Vysoké učení technické v Brně
Fakulta architektury
Ústav experimentální tvorby
Stupeň: Bakalářský
Ročník: 3
Vedoucí práce: mgr inź. arch Szymon Rozwalka

Dvacáté století se neslo v duchu nekončícího lkaní nad urbanismem. Principy starých urbanistů se ve smyčce mumifikovaly, znovuobjevovaly a vystavovaly. Zahleděni do svých teleskopů se urbanisté zapomněli rozhlédnout okolo a město jim uteklo. Nyní je na nás, abychom přebrali štafetu a skórovali. Kolík, který jsme dostali my, je však zcela odlišný od toho, který dostali naši předchůdci. Pouštíme se do závodu, který nelze vyhrát, jsme zároveň želvou i zajícem. Startovací pistole už vystřelila a my stále ležíme v trávě. Cíle lze dosáhnout pouze v případě, že víme, v jaké dráze a kterým směrem běžíme. Navrhovat město na základě determinace jeho přesné podoby a predikcí jeho života na desetiletí dopředu už není možné. Současný sloh není tvořen jediným vláknem, nýbrž masou jejíž částice na sebe neustále působí, střetávají se, pohlcují a překládají. Zmapovat tento systém a navrhnout jeho reorganizaci v použitelném čase není možné. Doba budovatelů je pryč, nyní je čas chopit se kormidla a začít hledat nový směr. Musíme přijít na novou formu regulací a novou množinu regulovaného.

Vive l‘individualité! Současná doba postrádá jednotící směr. S globalizací se časo-prostorová vzdálenost stává triviálností, což vyživuje nekonečnou pluralitu, která jediná definuje dnešní dobu. Rychlost výstavby, modernizace a inovace je závratná. Navrhování konkrétních typů, forem a kapacit urbanismu není v době tekuté vhodné řešení. Při přihlédnutí k délce výstavby, prodeje nemovitostí a následného zrodu vitality v lokalitě, tedy konečného zaběhnutí navrženého systému v kontrastu s rychlostí změny trendů ve společnosti, se jeví zcela jasné riziko neaktuálnosti navrženého systému už v době jeho prvního spuštění. Neboť podmínky, za nichž se navrhovalo, mohou být v mžiku mrknutí oka zcela odlišné od těch kolaudačních.

V žárů tajících Baumanových okovů, lidstvo začíná trpět horečkou konzervace. Vše staré je třeba zachovat a reprezentace současné doby se musí vtěsnat do proluk, či nejlépe odklidit do částí města, která zatím ležela ladem. Hlavně nic nebourat! To ovšem neplatí o dědictví druhé poloviny dvacátého století. Už při pouhé zmínce o architektuře socialismu se z řádného občana stává Bradburryho požárník. Validaci objektů a jejich vhodnost ke konverzaci na základě doby jejich vzniku vnímáme jako nedostatečnou a nevhodnou. Ke konzervaci, rekonstrukci a rekonvenzi je třeba přistupovat především na základě ukazatelů potenciálu a míře závlahy nezbytné k uvedení objektu do chodu. Pokud při svém zachování objekt může dosáhnout kvalit, rozvíjejících okolí, má smysl ho zachovávat. V opačném případě je třeba se zbavit sentimentu!

Nový urbanismus režíruje nekonečnou hru. Místo určování konečného řešení, hledá odpověď na urbanistickou otázku za využití maximálního zapojení aktérů volné hry. Pouze korigujeme za využití nezbytného počtu regulací. Základem systému je určení charakteru zástavby ve smyslu poměru velikostí ploch služeb, občanské vybavenosti a rezidenčních jednotek na parcele. Za pomoci metody Win-win jsou pak stavebníci motivováni k vytvoření vitálnějšího veřejného prostoru a zazelenění města, konkrétní aplikace je demonstrována na projektu regulačního plánu pro část Hejčína.